Aktuality

Folklorní soubor Libín-S Prachatice již podruhé dostal pozvánku na Mezinárodní den lidové hudby "Lidé v Evropě" / Internationaler Volksmusiktag, který se konal v bavorském Aldersbachu. Pořadatelem je vydavatelská skupina Pasov, která je vydavatelem bavorského deníku Passauer Neue Presse a českých regionálních Deníků. Libíňáci se poprvé zúčastnili Mezinárodního dne lidové kultury v roce 2012 ve skanzenu v Tittlingu.

V neděli 28. září 2014 zorganizovala Nakladatelská skupina Pasov v prostorách bývalého kláštera Aldersbach včetně zahrad a dvorů Mezinárodní den lidové hudby "Lidé v Evropě". Během dne vystoupilo více než 500 umělců z deseti zemí, mezi nimi i tři folklorní soubory z České republiky. Folklorní soubor Libín-S Prachatice vystupoval hned dvakrát. Svým prvním vystoupením otevřel o půl dvanácté program za zahradním pódiu / Gardenbühne v Klášterní zahradě, podruhé vystupval ve Slavnostním stanu na okraji areálu.

Pro svůj první půlhodinový blok v Klášterní zahradě si Libíňáci připravili šest tanců a jednu písničku. Začínalo se klasicky - "Bavorovem". Když se roztancovali, s pódiem to dělalo docela divy... "Měli jsme strach, že to pódium nepřežije, ale dopadlo to dobře!", komentoval předchozí tanec Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice, souhlasně přikyvovala i Helena Svobodová, vedoucí souboru.

Klášterní zahrada se zaplňovala jen pomalu, přece jen je třeba projít od hlavního vchodu přes Pivovarský dvůr, kde je velké pódium s programem a množství stánků lidových řemeslníků a stánků s různými sladkými i slanými dobrotami, přes Klášterní dvůr, i tady se hraje. Mezi diváky je slyšet i čeština, ale také řečtina, rumunština, jistě i řadu dalších jazyků. Aby ti naši chlapi nezlobili, vymysleli jsme pro ně písničku "Hoši" a tanec "Bába", uváděla další část programu Helena Svobodová.

"Tancovat v obyčejných botách, to umí skoro každý, Libíňáci tancují ale i v dřevákách! Holzschuhtanz!"

Tanec se šavlemi "Martin" má svůj původ v masopustních tancích z Kaplicka a z česko-rakouského pomezí. Ještě v první třetině dvacátého století chlapi s meči či šavlemi bylo o masopustu se tenhle zvláštní tanec běžně tančil na obou březích Malše v Čechách, například v Zatlesdorfu, jak se tehdy říkalo Rybníku nedaleko Dolního Dvořiště, či v hornorakouském Leopoldschlagu nebo v Lestu.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice je už víc než patnáct let nositelem přeshraničního projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Jeho součástí jsou nejen ukázky plavení dříví, ale také setkání s folklorem, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy a mnoho dalšího. Není divu, že soubor připravil taneční pásmo "Plavci", který má připomenout práci i zábavu českých plavců před dvěma sty lety.

"Doudlebskou polku" s námi tancovali ve Španělsku, v Itálii, v Maďarsku, v Rakousku, v Americe, určitě budete s námi tancovat jistě i vy, Bavoráci", uváděla Helena Svobodová poslední tanec prvního bloku. A Bavoráci za chvíli tancovali také. Na řadu přišlo taneční pásmo plné humoru a lásky. Nebylo třeba jej uvádět, bavorští diváci hned věděli, že na pódiu je selský dvůr plný slepic a kohoutků. Stanem se rozléhal smích, když slepičky soupeřily o své kohoutky, kohoutci se pošťuchovali o slepičky. Co teprve, když kohoutci obskočili slepičky! Nebo na konec, když na pódiu zůstala velká bílá slepičí vejce! Vždyť na bavorském dvoře je to úplně stejné, jako na českém!

Libínská děvčata v zelených krojích s červenými šátky zatancovala Čížečka, taneční pásmo vyprávějící o máku, jeho pěstování, sklizni i následcích ochutnávání. Před víc než tisíci lety spojovala Prachatice a město na třech řekách Zlatá stezka. Nebyla to široká silnice, po které by mohly jezdit povozy, ale jen úzká stezka vyšlapaná v pralese přes hory, přes Šumavu. Vešli se na ni tak akorát soumaři s koňmi obtíženými prosticemi se solí, nebo jen krosnaři, kteří nesli náklad na vlastních zádech. Cesta byla nebezpečná, šlo se za každého počasí, bylo možné potkat divou zvěř, jako třeba medvědy či vlky, občas na soumary číhali lupiči, kteří chtěli snadno zbohatnout, bylo nutné se vyhnout nebezpečným bezedným mokřinám, nebo místům, která postihla morová rána. Na druhé straně, občas soumaři potkali dobré lidi, kteří poskytli kus chleba, nějaké to pití či dokonce nocleh. A úplně nejlíp bylo, když se ukázal prachatický kostel Sv. Jakuba, když bylo možné prodat to bílé "zlato", za utržené peníze si dát něco dobrého a poveselit se s děvčaty.

Tenhle dlouhý úvod předcházel tanečnímu pásmu "Soumaři".

Vystoupení na Mezinárodním dnu lidové hudby "Lidé v Evropě" pokládal Libín-S za jedno z nejvýznamnějších během celého roku. Cítili jsme, že obecenstvo výborně reagovalo, že jsme se líbili. Věříme, že se nám podařilo navázat nové kontakty, které by měly rozšířit program šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.