Aktuality

David Jan Žák letos v říjnu přišel na trh s knižní novinkou Návrat Krále Šumavy. Jde o životopisný román o nepolapitelném převaděči, který se stal předlohou stejnojmennému filmu Král Šumavy (o filmu čtěte zde) s Radovanem Lukavským, Jiřinou Švorcovou, Jiřím Valou a spoustou dalších herců, který patřil mezi nejsledovanější filmy období, které už je naštěstí za námi. Jedná se o literární rekonstrukci složenou z vlastních vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů.

Jde o dosud nejrozsáhlejší literární rekonstrukci příběhu muže – pana Josefa Hasila, který po válce nejprve pomáhal chránit hranici v policejní uniformě tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, aby se po únoru 1948 stal jeho nejobávanějším soupeřem. Kniha zachycuje nejen výjimečný lidský osud, ale rovněž dramatické události spojené se vznikem nechvalně známé železné opony. Josef Hasil v roce 2001 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za hrdinství.

Dnes je panu Hasilovi 89 let, žije v americkém Chicagu a nejdřív nechtěl s autorem knihy na tohle téma ani mluvit. Až když vyšlo najevo, že David Jan Žák měl tatínka za totality také ve vězení, obrátil a autor tlusté knihy ho jen chválí za to, v jaké příjemné atmosféře probíhaly dlouhé telefony mezi jižními Čechami a Chicagem. Byly to ostatně telefonáty taky mezi krajany, protože středoškolský kantor David Žák je z Prachatic, Josef Hasil se narodil v roce 1924 v Podbrdí u Prachatic.

„Překvapilo mě, jak skromně Král Šumavy mluví,“ řekl spisovatel Žák pro denik.cz (článek čtěte zde). „Všechna místa jsem prošel a prostudoval i staré mapy. Valnou většinu trasy chodili agenti volným prostorem, kde byly jen kamenné zídky po německých sedlácích. Máme chalupu v Českých Žlebech, takže znám dobře i místo, kde přišel o život Bohumil Hasil. Dodnes tam na mě dýchne stísněná atmosféra, jako by v půdě, kamenech i stromech byla pořád prolitá krev,“ dodává spisovatel.

Reprezentant nakladatelství Labyrint Jáchym Dvořák na křtu knihy připomněl, že žánr je na pomezí mezi literaturou faktu a beletrií, protože se opírá o studium hory materiálů, které STB a další orgány věnovaly fenoménu Král Šumavy a jak se ukázalo, většinu akcí připisovaly panu Hasilovi, ať už se jich zúčastnil nebo ne.

Knihu lze zakoupit například v knihkupectví Kosmas v předprodeji za 293 Kč.

O autorovi: DAVID JAN ŽÁK (*1971 v Prachaticích) Básník, výtvarník a publicista. Živil se jako dělník, stěhovák, učitel, herec, novinář, rozhlasový a televizní reportér. Pod vedením filmového teoretika Borise Jachnina natočil dva krátké hrané filmy Mrtvé město (1993) a Zvířepes (1994). Vydal básnické sbírky: Jak padá podzim (1991), Výkřik z hlubin psa (1994), Výlet zpátky (1995), Dešti mezi slova (2005), Přicházím za tebou (2005), Na břiše svítání (2006). Básně byly přeloženy do němčiny, ruštiny, polštiny a francouzštiny; pařížský Gallimard zařadilo jeho verše do Almanachu české poezie druhé poloviny 20. století.

Žije na Šumavě a v Českých Budějovicích.

Doporučujeme rovněž dokument České televize Po stopách třetího odboje – Král Šumavy

K tématice doporučujeme shlédnout i toto zajímavé amatérské video o Králi Šumavy:

O tomto videu od autora: Král Šumavy je příběh Josefa Hasila který začíná v šumavské obci Zvonková a končí na předměstí Chicaga v USA. O tom je můj amaterský dokument, kde jsem navštivil místa, kudy agent chodec Hasil skutečně chodil, kde žil, chci poděkovat všem těm, kteří k tomuto přispěli radou a informacemi a vzláště pak archivu Praha.

Dovolujeme si uvést rovněž výňatek z knihy:

Je už blízko. Nepospíchá. Jistý si svou věcí, svou nadřazeností. Stojí teď rozkročený těsně před Egonem, který pohraničníka převyšuje o celou hlavu, přesto se cítí pod psa. Zase ta myš, tentokrát vmáčknutá do kouta. Přimhouří oči, snad aby ho ten propalující pohled nesežehl. Muž, vlastně mladík – snad čtyřiadvacetiletý, schovaný v anonymitě uniformy. Jeho pohled nedůvěřuje, pátrá v Egonových vráskách kolem očí. Trochu šilhá. Na tváři třídenní neholené strniště s mapkami holé kůže, kde vousy ještě neraší. Z jeho šatů čpí pot a kasárenská zatuchlost.
„Sakra, z dálky jste vypadal jak ňákej mladík.“
„Teď už ne?“ zmůže se Egon na nenápadný odpor.
„Teď ne! Kurva, chlape, kam jste se to nechal dovézt? Vy chcete vzít čáru přes kopečky, že jo?!“
„Ne, to ne!“
„Do prdele, nelakujte mě! Nejsem včerejší, jasný?“
„Jsem členem komunistické strany...“
„To sem já taky! A co má bejt?“ lže esenbák. On rudou knížku nemá, ani po ní netouží.
„Tady mám doklady. Jsem z ministerstva zahraničních věcí a právě se vracím. Rád bych byl do noci zpátky v Praze...“
„Kolik jste za ty falešný papíry zacáloval, he?“
„Falešný papí...“
„Hele, chlape! Strčte si je třeba do prdele, mně jsou ukradený. Radši vodtud zmizte! Ale fofrem. Pořád nahoru. Za ňákejch dvacet minut vylezete z lesa, tam bude úvozová cesta a po ní jděte do kopce, jasný? Hejbněte kostrou. Do půl hodiny tudy projde hlídka. Až dorazíte k rozcestí a uvidíte železnej kříž, tak jste v suchu. Tam je americká zóna. Teď už padejte a nezaclánějte!“
„Proč?“ zeptá se užasle Egon.
„Co proč?“
„Proč mi pomáháte?“
„Nejsem ve službě. Sloužím jinde, dál na východ, ve Zvonkový. Tady jsem soukromě.“
Mladíkova ústa se křivě usmějí a oči se zas rozhoří. „Mám krátkou dovolenou. Tak už zdrhejte, sakra!“
„Dobře, už jdu. Jenom... komu můžu poděkovat? Jak se jmenujete?“
„Copak mý jméno někoho zajímá?“
„Zajímá... Mě... Třeba se vám budu moct někdy revanšovat.“
„To pochybuju... Dobrá. Jsem ňákej Hasil. Pepa Hasil. A teď už fakt zmizte, než se naseru a sundám kvér.“

<rk>